Přejet Atlas s plnou polní a zablbnout si
Cesta kolem světa v pár dnech, sníh a poušť v jeden den, pohostinní Berbeři i nehostinné kamenné pláně, přes den vedro, v noci kosa, vítr, který vás klidně smete z kola, monumenty, které ční jak vztyčené ukazováčky uprostřed pouště, a hlavně obří freeridové hřiště, všude kam se podíváš aneb jižní Atlas naostro.
Kam jinam, než do téhle freeridové oázy uprostřed Maroka by se měl vydat biker Richrad Gasperotti alias Gaspi, dle svých slov milovník odpaňování kopců, tedy prvosjezdec míst, kde se doposud bikerův plášť ani nešmejknul. A tak vznikl Atlas Attack, přejezd jižního Atlasu na štorc, aneb Atlas před námi a pak i za námi. Přejezd byl naplánovaný z úpatí hor směrem k Sahaře.
„Tohle mě baví pořád nejvíc – najít si panenský kopec, cestou nahoru ho očmuchat a dát ho dolů jednou ostrou jízdou. Real freeride!“
Gaspi navíc bere Atlas jako svoji srdeční záležitost. No, měla by to být spíš „nožní záležitost“, před čtyřmi lety si odtud přivezl suvenýr v podobě pětinásobné zlomeniny kotníku a nártu a do takových míst se nevrací snadno. Sám ale říká, že Atlas ho neustále volá zpátky a jak jednou tenhle kousek země poznáte, už ho ze srdce (ani z nohy) nesetřepete.
Za parťáka si na Atlas Attack 2018 vybral svého kámoše, profesionálního průvodce a bývalého člena bikové švýcarské armádní jednotky Pierre - Alaina. To že mu je 52 je jen klamání tělem, fyzičku má jako mladík, navíc dlouhodobě žije v Marakéši a je velký milovník a propagátor Atlasu jako super destinace pro MTB. Takže ideální pro Gaspiho cestu.
Jako support doprovodili Gaspiho a Pierra kameraman Marty a fotograf Miloš. Hoši s sebou museli táhnout veškerou techniku na to, aby tenhle trip náležitě zaznamenali z nejlepších úhlů. Proto také tito dva jeli na elektrokolech, a tak ke snaze nic si nezlomit, nenechat se sfouknout z kola a sehnat občas vychlazené pivko, přibyla i starost o nabíjení elektrokol a veškeré zaznamenávací techniky. Výsledek stál ovšem u videa tvořeného pro stáj Redbullu za to a nejedna bikerova duše u něj nezůstane prázdná.
Tato partička vyrazila do atlaského náručí na jaře 2018, kdy je tam ideální podnebí pro sporty i focení a natáčení. Denně hoši urazili odhadem mezi 60 a 80 km. Prý to nikdy neměřili, občas sami nevěděli, kde jsou a jezdili cestami i necestami tam, kde zatím žádné kolo nejelo.
Ale to by nebyl Gaspi, aby si ke své cestě něco nepřidal. Atlas Attack byl výzva i v tom, že tady skloubil bikepacking a freeride. Chtěl mít všechno, co potřebuje (asi 10 kg bagáže) na svém kole a zároveň si užít orgasmické terény pro freeride, což se s batohem na řídítkách dělá špatně. A tak občas prostě rozbalili s Pierrem basecamp (aka karimatku a spacák), odstrojili brašny ze strojů a jali se sjíždět zběsilé přilehlé kopce tak dlouho, dokud nebyl čas pokračovat.
Bagáž na kolo se skládá ze spousty packů, kapsiček, batůžků a brašniček. A i když názvy jsou poměrně dovádivé, rtěnku a třpytivou peněženku v nich nenajdete. Biker na cestách využije hlavně věci na spaní – kvalitní spacák, karimatku a stan. K tomu se hodí i vařič, technické termo a sportovní prádlo dlouhé i krátké, nářadí a udělátka na opravu kola, pohotovostní lékárnička, náhradní bike oblečení a technické serepetičky typu solární panel na nabíjení, kabely, telefon apod. Podle lokality pak ani ostřílení bikeři nepohrdnou kvalitní péřovkou a čepicí. Gaspi k tomu navíc přibalil přilbu na přesuny i freeride a ke každé přilbě i speciální brýle.
Maroko je pro bikery ráj. Je to barevná mozaika a pořád je na co koukat. Najdete tu v přírodě barvy od černé po bílou. Atlas je podle Gaspiho svérázný v tom, že na pár desítkách kilometrů potkáte téměř celý svět. Vysoké kamenité hory přejdou v rudě zbarvenou poušť, tu vystřídají kamenné pláně a křovím zarostlé kopce. Své „kouzlo“ má ovšem Atlas i v proměnlivosti povrchu.
„Po nacucané trávě to jede snad hůř než po sněhu, ale pořád je to lepší než přes odpadky, výkaly nebo partu poblázněných turistů s teleobjektivy fotící ptáčky.“
Gaspi a spol na cestě i při freeridu řešili ovšem i další libůstky v podobě nekonečných kamenných plání, na kterých prostě nezafreeridujete, i kdybyste sežrali rám svého kola. Silný vítr, který v Atlasu funguje dost nárazově a sfoukne vás kdykoliv a kamkoliv, 10 kilo bagáže na kole, které je pak ovladatelné asi jako buldozer a třeba i přechod mezi sněhem a pouští během jednoho dne. Ale v Atlasu se naštěstí vždycky za rohem rýsuje nějaká freeridová libůstka, takže můžete zůstat v klidu.
Jamile se partička dostala nad 2000 metrů nad mořem, objevil se sníh. V zimě pak začnou rychle tuhnout nohy, propocená trička studit a zadek se třást, jak barová tanečnice. V takových chvílích se hodí teplé oblečení a rychlý úprk zpátky „do tepla“. Na své cestě dolů pak kluci potkali i monumenty, které by samy o sobě vystačily na dny a týdny freeridu. Ale to je jako byste v zábavním parku jezdili pořád jen na jedné skluzavce.
Další výzvou bylo pak pro naše bikery focení a filmování. Jaro je v Atlasu ideální, počasí je tu stálé a nebe většinou jako šmolka. Vedle neustálého dobíjení techniky je vždycky velkým úkolem i výběr místa pro focení a filmování.
„Nic nekopat, neupravovat a využít jen daného terénu tak, aby to na fotce dobře vypadalo, není vůbec snadné. Když se konečně něco naskytne, má to často šílený dojezd, kdy se za křovím skrývá například dvoumetrová díra s potokem.“
Kromě super zážitků, všech kostí v celku, únavy i několika pokořených „panenství místních kopců“ si Gaspi odvezl z Atlasu i vzpomínky a to jak ty veselé, tak i takové, které nahánějí strach. Například na pavouky v puse, kteří vám tam vlezou když spíte, nebo na opuštenou dívku uprostřed hor, u které prostě nemůžete pochopit jak se tam dostala a co tam dělá.
Gaspi a jeho podpůrný týmem složeným z kameramana, fotografa a kuchaře na svých cestách používají např. stan Aero 3, vařič Camper, spacák Expert a spacák Micra, karimatku Sherpa 38, židle Pocket chair , lahev Fat bottlea další.
Richard ‘Gaspi’ Gasperotti |